Ráno bylo horké, a vzduch dusivý. Kdyby fungovala jakákoliv meteorologická instituce na světě, zřejmě by už měsíce podávala depresivní zprávy o stavu počasí. Metr sněhu někteří pražané možná pamatovali, ale třicetistupňová vedra v dubnu byla stejně extrémní a do té doby nevídané. střecha jistého pražského hotelu byla rozpálená do ruda, a parta trosečníků kolem bazénu naplněného směsí destilované vody z nedalekého autoservisu a užitkovou vodou ze zabaveného požárnického vozu, lenošivě odpočívala pod slunečníky.

„Co vypadnout někam do chládku?“ pravil Krysa. Právě dokončil vyztužování svého kontejneru, který se na dopoledním slunci začínal tavit, dílky ze stavebnice Merkur a nudil se. “Kdyby sis sundal ty arktický boty, možná by ti ani nebylo horko” odvětil Jerry. “Proč jako, v těch je fólie a udržujou tam stabilní teplotu” oponoval Krysa. Vyndal z velkého barového mrazáku vychlazené pivo a plácnul sebou na hromadu hadrů vedle kontejneru.
“Hele možná ten chládek není tak blbej nápad” řekl pomalu Johny, na hlavě svůj slamák s připíchlou olověnou medailí za první místo v závodu traktorů “Unhošťský Hnojník”, a zalistoval v publikaci o pražských kulturních památkách, který našel v jednom z apartmánů.  “Tady čtu, že -pod budovou ministerstva obrany je umístěn také patrně největší protijaderný kryt v Čechách, který je osobám mimo ministerstvo přístupný pouze na povolení samotného ministra- to zní celkem dobře ne?” “Takže říkáš zajet se tam podívat, jestli by se nedalo něco štípnout?” řekl Adam, který se vznášel na hladině bazénu v nafouknuté pneumatice a pojídal vepřovou konzervu. “Víceméně. A takový bunkr bude pod zemí takže… trenky nechte doma”. “Jo” vstal Jerry z lehátka “já jdu do toho.” Kdo jede, sraz u Tatrovky za 20 minut”.

O dvě hodiny později se skutečně třínápravový náklaďák vynořil z garáže a vydal se směrem do centra. Po zcela jasném hlasování jeli Jerry, Adam a Johny v kabině a Krysa za kulometem na korbě, neboť puch, který se z něj v horku linul, byl nesnesitelný. Cesta přes centrum zabrala skoro dvě hodiny, protože nábřeží bylo pokryté vraky aut, lodí i padlými stromy. Neklamná známka povodně, která se tady musela prohnat, když roztál sníh. S parníkem si na křižovatce nezadá ani rozjetá Tatra a tak Jerry opatrně kličkoval bočními ulicemi a nakonec čtveřice pirátů v olivových kompletech vyskákala z auta před budovou ministerstva. Na pozemku před vstupem se pohybovali jen dva zombie-měšťáci, jednoho skolil Jerry výstřelem z Garandu do krku, načež hlava odplachtila v dál, a druhého zasáhl 7,62 milimetrový projektil z Adamova nejnovějšího úlovku, ruské pušky SVT-40. Johny zatím zacloumal dveřmi. “Zamčeno” oznámil. “Sakra přece nepolezeme oknem” zaklel Adam a zkusmo střelil do zámku z pušky. Kulka do něj prorazila souměrný otvor, ale se dveřmi to ani nehlo. “Uhněte chásko zženštilá” řekl Krysa a mazácky si v rukou nadhodil masivní rakousko-uherskou hradebnici. “Projektil má ráži 22 milimetrů” poučoval Krysa. “Dostřel skoro půl kiláku. Kdysi se tímhle odstřelovaly posádky děl..” namířil zhruba ve směru dveří a vypálil. 
Následná exploze roztrhala nejen dveře, ale i hlaveň a zámek historické hradebnice a odvála Johnyho slamák neznámo kam. Krysu zpětný ráz odhodil na pět metrů dozadu, až přistál na zadku ve štěrku přístupové cesty. “Na předovku pozoruhodně málo kouře” řekl klidně Adam a vytáhl si z límce neprůstřelné vesty třísku dlouhou jako předloktí. Jerry, kterého vylomyvší se veřej povalila na zem, měl několik podobných kusů dřeva skrze baret a nyní se evidentně rozmýšlel, kterou nohou střelce vykastruje. “Nasypal sem tam bezdýmák kvůli razanci” řekl Krysa a s námahou se sbíral ze země. “To je vidět magore” křičel na něj Johny “můj slamák je fuč, a tu medaili sem dostal ve čtrnácti, za vítězství na Zetoru 751B, tříválce, modelu s přídavnou ornou radlicí!” “Co je komu potom, nebejt mě tak tady u těch dveří stojíte do večera!” odpovídal naštvaně Krysa otočen na Adama, který absolutně nechápal proč mluví zrovna k němu. “Ehm Krysa…” ozval se Jerry “víš že ti teče krev z uší” “Cože? Na suši kašlu sem snad ryba? Chtěli ste dovnitř tak deme” vykřikl směrem k zaparkované Tatrovce a s taseným Glockem 18 vpadl do budovy. “Asi prasklý bubínky” vysvětlil Adam. “slyší zkresleně a nebude na tom dobře ani s prostorovou orientací”. 
Trojice následovala Krysu do budovy.

Uvnitř panovalo šero, a vzduch byl zatuchlý a prosycený hnilobným puchem rozkládajícího se masa. Z konce vstupní haly se začaly klátit rámusem vyrušené postavy oživlých mrtvol, doprovázené rojem much. Krysa vyběhl do haly a střelil nejbližší zombie-kravaťáka do hlavy, až tkáně ohodily dav za ním. Johny rovněž neváhal, chytil kedluben, který právě dlabal, mezi zuby a do davu hodil německý ruční granát. Ten se dřevěnou násadou zabořil jenomu ze zombies do oka a zasažený se zhroutil k zemi, kde granát explodoval. Ruce a nohy v různém stádiu rozkladu se rozletěly do stran. Krysu, který se neschoval do přístupové chodby a jako jediný zůstal stát v hale tlaková vlna smetla na zem. “Do sta ještěrek, kdo to byl, vůbec nic neslyšim!” křičel, a pomalu se hrabal na nohy. Ostatní vběhli do haly a puškami dorazili několik zombies, kteří se ještě hýbali. Krysa sebral ze země odhozený Glock a tvářil se zcela hluše. “Prohledáme to tady, když najdete něco zajímavýho tak dejte vedět” řekl Adam a vydal se do jedné z přilehlých chodeb. “Cože!” zařval Krysa. Johny ukázal bezeslova na další chodbu a jelikož mu to došlo, rozešli se každý jiným směrem.

Jerry došel na konec své chodby. Šero prořídlo, neboť v této části budovy stále fungovalo nouzové osvětlení. Prošel přes explozí roztrhané bezpečnostní dveře a stanul na vrcholu schodiště, vedoucího kamsi dolů. “Hééj, možná něco mám” zavolal do chodby za sebou. Během chvilky se vyrojili ostatní loupežníci a společně sešli po schodišti. Zastavili je velká pancéřovaná vrata, před kterými byl ještě větší nákladní výtah. Před dveřmi u kontrolního panelu ležela napůl mumifikovaná a napůl sežraná mrtvola. “Tak, a jak teď dovnitř. Zvonek   nevidim” řekl Adam. “Nóó” odvětil Jerry “nejsem žádnej expert přes technologii jako tady náš přítel z továrny, ale támhleto vypadá jako skener otisků dlaně.” “Hmm, takže ten borec tady by mohl..” s těmito slovy Adam vytrhl Johnymu od opasku sekerku a rázně mrtvole usekl obě ruce v zápěstí. “Ta věc je pod proudem, ale nějak to nefunguje” řekl, když chvíli šermoval shnilými údy před skenerem. “Se nediv, dyť z toho koukaj kosti” poznamenal Johny a dál se jal mrtvolu šacovat. Konečně našel v kapse čipovou kartu a vítězoslavně zanotoval úryvek ze staré vesnické písně “Traktory maj parní, senohodi švarní” “Uhni” odehnal Adama od skeneru a nacpal kartu do spáry, která velikostí zhruba odpovídala. Panel zaprskal zkratem a začal hořet. “Myslím že sme právě zjistili, že čtečka karet je tohle” oznámil Jerry a ukázal na spáru v zárubni dveří se svítící červenou diodou. “Tak to sme v prdeli” pravil Johny a vytáhl zčernalou roztavenou kartu ze skeneru. “Já když vás vidim tak je mi na zvracení” zakřičel Krysa “v kolika letech ste se naučili používat kliku vy chátro nevzdělaná” a vytáhl z kapes dva termitové granáty. Položil je k základně dveří a vytrhl pojistky. V tom okamžiku raději všichni okolo vyběhli zpátky do schodů a pozorovali, jak se vrata rozpalují do ruda. Právě když dosáhlo hoření vrcholu se propadla podlaha, vzala s sebou oba granáty a rudá záře osvítila temný otvor do nižšího poschodí.

Trvalo nějakou dobu než otvor vychladl a Krysa trávil tento čas obdivováním materiálu dveří, na kterých nebyl ani škrábanec. Konečně se na okraje díry dalo sáhnout a Johny, vytasivší samopal vzor 26 se po laně spustil dolů. Strop byl vysoký asi pět metrů, ale to byl jediný rozměr který se dal ověřit. Hala, plná regálů, stojanů a beden se táhla na první pohled do nekonečna. Vzduch byl oproti horním místnostem čistý a chladný, a nebylo ani stopy po mrtvolném zápachu provázejícím výskyt nemrtvých. Jerry s Adamem a Krysou se spustili po laně za Johnym a všichni ohroměně zírali na obří prostor. “Konzervovaný guláš”  přečetl Adam nápis na nejbližší bedně. “Tady sou náboje” ozval se Jerry zpoza regálu o kus dál. “Hej chlapi!” křikl Johny, který se vynořil zpod jednoho regálu obtěžkán kartónovou krabicí “semena luštěnin, polní směs, ultraodolné odrůdy! Bude čočka, to je parádní věc”. Náhle krabici upustil a křikl “Závod na paleťácích!” a strhl plachtu z jednoho převažeče nákladu. Jerry okamžitě nastoupil na další a oba se rozjeli v dál. Adam odhodil čerstvě namazaný suchar s paštikou a zakřičel “počkejte na mě!” a vydal se na třetím povozu za nimi.

Po nějakých pěti stech metrech hala náhle končila. Johny opsal ostrou zatáčku kolem posledního regálu a než se stačil nadát, měl přímo před sebou otevřenou šachtu nákladního výtahu. Zastavil na samém kraji a jen tak tak nespadl setrvačností dolů. Jerry naštěstí zareagoval akorát včas ale i tak se předním kolem propadl do jámy. Johny si hlasitě oddechl. Boužel v té chvíli vyjel zpoza zatáčky Adam. Jakmile viděl díru, na tváři mu naskočil zděšený výraz. “Jak se to brzdííí” stačil ještě vykřiknout, a o setinu vteřiny později srazil náraz všechny tři paleťáky i s posádkou do tmavé šachty.

Jerry se bolestivě vyhrabal ze změti paleťáků a končetin. Vypadalo to, že jako zázrakem se nikomu nestalo nic vážného, kromě škrábanců a modřin. “Trhneš tou pákou dopředu vole!” prohodil Johny. “Jako bych já za to moh, uprostřed skladu najednou díra” hájil se Adam. “Hej vy hovada moderní společnosti, co děláte v tý šachtě?” ozval se zeshora Krysův smrdutý alt. Našel na kraji šachty nouzový žebřík a začal slézat dolů. Tři závodníci mezitím už vyšli z šachty a zjistili, že jsou ve velké hale, podobné té nad nimi. V jedné části byl strop vyvýšený přes dvě patra a uprostřed vzniklého prostoru, obehnaného kovovými ochozy trčel z podstavce v podlaze tmavý kruh, zdobený po obvodu složitými reliéfy. Okolo bylo spoustu nyní neaktivních počítači a obřích průhledových displejů. “Vypadá to tady jako na letadlovce, nebejt toho kolotoče uprostřed” prohodil Jerry. “Co to může bejt?” “To nemám tušení, ale na korbu to nedáme kdyby sme si přišili ptáky na nos, takže mě to ani tolik nezajímá.”

Náhle se ozval Krysův vylekaný výkřik a temné, nelidské zachrčení. Všichni se otočili po zvuku, a uviděli Krysu, svíjejícího se bezmocně nad zemí jako červ na háčku, jak ho za krk drží dvoumetrová postava v tmavém kabátě, s dlouhými světlými vlasy. Kdo měl zbraň, ten si ji nahodil do ramene a zamířil na cizince. “Tak kamaráde, hende hoch!” křikl Adam a oslovený se na ně otočil. Byl to pravděpodobně muž, s téměř bílou pokožkou a divnými výrůstky na obličeji. Levou rukou držel Krysu stále pod krkem, ale nyní bylo vidět, že mu druhou ruku drží na hrudníku. “Netlačte se, během pár minut vás zabiju všechny” sykl chraplavým hlasem a přitlačil Krysovu ruku víc k hrudníku. V tom bolestně zavyl, odhodil Krysu přes sál a zadíval se na svojí pravačku s dlouhou růžovou spárou na dlani. “Na chlápka co má na ruce kundu si trochu moc vyskakuje” komentoval to Jerry. Kabátník se za ruku křečovitě chytil levačkou, klesl na kolena a začal zplna hrdla zvracet. “Prase jedno, takhle zničeho nic…” řekl Johny a odhodil mrkev, do které se předtím s chudí zakousl. “Budete litovat” zachroptěl neznámý mezi proudy fialových zvratků. “Vyšlu signál svým lidem. Příjdou sem a všechny vás pobijí..” “To sem zvědavej jak to udělaj, takdy už sou všichni pár měsíců mrtví. Radši nám řekni co si zač a co si mu udělal! A honem” zamával Johny výhružně samopalem. “Jsme Wraithi..” kašlal cizinec “živíme se životní sílou jiných..” “A když to zkusil na Krysu tak vrhnul, no to mě poser!” plácl se Adam do čela a pohlédl na Krysu, který se opíral o zeď, snažil se rozklepanou rukou vytáhnout pistoli z pouzdra a měl nasupený výraz. “O nikoho takovýho tady nestojíme, koukej ty ostatní poslat někam jinam!”  křikl výhružně Johny, ale Wraith mezitím vydávil něco důležitého a zemřel. “Sákra.. co teď s tím?” “Co by” řekl Adam a stahoval mrtvému kabát “jestli přišel tadytou věcí, tak mám jeden škodolibej nápad…”

O dva dny později bylo dílo hotovo. Kruh byl přivázán na ocelová lana, vytažen ze skladu, převezen na druhou stranu řeky a vytažen na sedmdesát metrů vysoký jeřáb na staveništi v Nuslích. “Tak co, už se děje něco zajímavýho?” zeptal se Jerry Adama, který usrkával pivo, zajídal masovou konzervou a koukal přes dalekohled na visící kruh. “Né, zatím nic. Ale my máme času dost…”