Chuj Armstrong

Postava zahalená v plášti, tvář skrytá pod pletenou kuklou černé barvy a v ruce zbraň, kterou nikdo jiný na akce nenosí. Takhle známe věrného Ježkova druha, Chuje Armstronga, patrona všech elektrikářů a jednu ze svérázných postav týmu ASP. Ovšem jen málokdo o něm ví něco více. Proto jsme se rozhodli přinést článek o této tajemné figuře. Veškeré následující informace pocházejí od Ježka, který ovšem není nikdy sdílný na slušné slovo. Veškeré vulgarismy se nám naštěstí podařilo vyškrtat. Rozhovor s Chujem samotným nepřinesl nic nového, prozradil pouze rok svého narození, a sice 1964. Kdy, kde, komu a proč se narodil, nevíme.

Neoddiskutovatelný fakt je ovšem skutečnost, že s airsoftem začínal už za minulého režimu a spolu s Ježkem patřil mezi první hráče v 80. letech. Ačkoliv nepříslušel k vládnoucí straně, dostal se někdy v letech 86-88 na zájezd do Japonska, kde v prodělečném obchodě na ulici Marui v Tokyu koupil spolu s Ježkem pár natahovacích pistolí Beretta M92F a triumfálně je, spolu s dvaceti litry saké, přivezl do republiky. Po několika prvních akcích ovšem seznal, že neustále natahování pístu není zrovna zábavné a ani příliš účinné. Proto zalezl do svého bydliště (jehož polohu se nám nepovedlo zjistit) a zkoušel zvýšit kadenci a dostřel zbraně. Jak asi všichni víte, výsledkem byla první AEG zbraň světa, upravená z českého samopalu SA vzor 58 (ano, ten Ježkův, pouze po mnoha a mnoha vypelešení). Tehdy udělal Chuj jedinou chybu svého života, když v dopise do Japonska poslal návod na výrobu obchodníkovi z již zmíněného stánku Marui. Obchodník si nechal systém patentovat a proto si celý svět myslí, že AEG vymysleli Japonci a první zbraní tohoto typu byl FAMAS. Z Marui se stal firemní gigant a největší vývozce airsoftového sortimentu světa, ačkoliv uznání patří rozhodně Chuji Armstrongovi. To je bohužel všechno, co můžeme o tomto hráči říct na sto procent. Zbytek vychází z kolujících historek, dohadu a nejasných zmínek, pronesených na mnoha tupláky tvrdého alkoholu.

Nikdo zatím nezjistil, proč nosí kuklu a kabát až na zem. Takto oděn vystupuje už na rozmazané školní fotografii z páté třídy. Některé informace naznačují, že nevystudoval žádnou střední školu a nedokončil ani povinnou školní docházku. V třídních knihách z té doby se jméno „Armstrong“ vyskytuje neskutečně často na seznamu chybějících žáků a sám Chuj jednou hrdě prohlásil, že ani jednou v životě nešel na hodinu tělesné výchovy. Ježek se s ním setkal někdy v polovině 80. let na koncertu zakázané metalové kapely, jejíž jméno upadlo v zapomnění. Po společné několika denní ožíračce se dali dohromady a vytvořili základ pro první airsoftový tým ve střední Evropě. Bohužel, záhy po nákupu již zmíněných zbraní zjistili, že nemají proti komu hrát. Proto se vrhli na kulturu a založili dnes už legendární airsofto-metalovou kapelu „6 mm“, kde hrál Chuj na bicí. Činnost kapely je zatím dočasně přerušena, ale čeká se její triumfální návrat. Nicméně jejich hity dodnes ožívají v podání kapely „6 mm revival“. Po revoluci a rozkvětu airsoftu u nás se s Ježkem opět naplno věnovali této hře. Vydrželi to celých patnáct let táhnout ve třech (ještě s Robinem Fukem), než na podzim 2004 založil tým ASP, kde ostatně Chuj působí dodnes.

Zbraní Chuje Armstronga je jedinečný kulomet Spandau. Pochází z letadla slavného „rudého barona“ Manfreda von Richthofen, slavného letce z 1. světové války. Když byl baronův stroj sestřelen, jeho protivníci sebrali oba smrtonosné kulomety jako suvenýry. A v 90. letech se oba objevily v čechách. První se ztratil někde v pražských katakombách, ale druhý se dostal do rukou Chuji Armstrongovi. Po přestavbě na airsoftovou verzi začal šířit děs a strach na akcích po celé republice, čemuž se při dostřelu okolo sta metrů není čemu divit. Sekundární zbraň Chuj oficiálně nevlastní. Nicméně co se týče zbraní, je v jejich opravách a konstrukci mistr nad místy, opravdový virtuos v jejich seřízeních a opravách v jakémkoliv prostředí. Pokud se vám někdy poškodí, kvér, sežeňte rovnou Chuje Armstronga a za přiměřenou cenu vám ho vrátí jako nový.

Pověsti o Chujově pohybu v českém pohostinství se zakládají na pravdě. Působí jako výčepní v 1. softové hospodě „U Ježka“, a to ke všeobecné spokojenosti všech zákazníků. Jako jediný v Praze prodává točeného Jihlavského ježka a rovněž točí do půllitru vodku a absint. Z tohoto zaměstnání má slušné peníze, které ovšem bez výjimky dává do airsoftu. Stejně tak jsou na pravdě založená většina zkazek o dosažených výkonech v pití alkoholických nápojů. V roce 2005 si dokonce dal s Ježkem soutěž v exování sudů. Bohužel, rozhodčí se opili do němoty záhy po zahájení a proto zůstal výsledek tajemstvím. Chuj i Ježek svorně tvrdí, že s převahou zvítězili.

Co se týče vztahu k týmu ASP, plní Chuj funkci opraváře a případné kulometné podpory, ačkoliv nejraději operuje sám. Z tohoto důvodu se sám počítá za externího člena bez příslušnosti k jakémukoliv družstvu. Ačkoliv se spousta hráčů podivuje jeho oblečení, činí ho kabát takřka neviditelným a navíc se mu pod něj vejde kulomet i se zásobníkem. Jako pohon používá autobaterku, rovněž jeho vynález převzatý Ježkem. Tajnou vášní Chuje Armstronga je vlastnit i druhý Spandau rudého barona a proslýchá se, že na vlastní pěst pátrá po Praze po zmizelém kusu.

V týmu se neprojevuje tolik jako extrovertní Ježek, raději se drží v pozadí, odkud pronáší ty nejrafinovanější slovní spojení, jaké kdy lidské ucho slyšelo (např. „Sloní pyj“ je nad vší pravděpodobnost jeho výtvorem). Platí za uznávaného společníka a jeho výkony v pití a střelbě jsou rozhodně hodné otevřené závisti. Většina členů týmu by za něj obětovala prakticky cokoliv. Ovšem historky o jeho hádkách s Ježkem o vedení týmu jsou výplodem duševně chorých závistivců a těm všem Chuj vzkazuje, aby mu nelezli před hlaveň. Chuj Armstrong uznává celý život Ježkovu přirozenou autoritu a vlastně se nedohodli jen dvakrát. Poprvé při již zmíněné debatě o soutěži v pití a podruhé v otázce naostro versus slipy. Sám Chuj je ortodoxní slipař, ovšem o velikosti jeho spodního prádla by se daly vyprávět celé soubory legend.

Pokud se ptáte, zda je zadaný, tak zcela pravdivě odpovídám – nevím. Chuj se na rozdíl od ježka nevytahuje se svým soukromým. Na veškeré ostatní dotazy si musíte zjistit odpověď sami, Chuj nám bohužel zakázal zveřejnit jakýkoliv kontakt. Ani my o něm spoustu základních informací nevíme.

Robin Fuk

Nedávný článek o Chuji Armstrongovi mne inpiroval k napsání životopisu dalšího Ježkova přítele, potulného pěvce a zbojníka, patrona odstřelovačů Robina Fuka.

Při konstrukci rozhovoru jsem narazil na zdánlivě nepřekonatelnou překážku. Robin, i když je oproti Chujovi sdílnost sama, mluví pouze latinsky. Jelikož umím latinsky pouze několik frází ( např. Merde a toy, Tum podex carmen extulit horridulum ) a to jsou převážně nadávky, málem jsem uvázl na mrtvém bodě. Vše ale nakonec dopadlo dobře, neboť se mi dostalo asistence (neplést s „abstinence“) od samotného Ježka. Ten umí mluvit každým jazykem stejně dobře jako sprostě a nebyl tedy problém pokračovat, i když každých několik hodin byla nutná přestávka na vystřízlivění.

O Robinově rodišti není známo vůbec nic, a nepodařilo se mi získat ani přesné datum jeho narození. Soudě ale podle suvenýrů, které Robin za dosavadní život nasbíral, hádal bych jeho věk v řádech staletí. Ano, Fuk je vášnivý sběratel zbraní a zřejmě křižoval bitevní i milostná pole ještě i v dobách temna. Mezi jeho nejcennější kusy patří například luk Robina Hooda, rapír, který získal v souboji s D’artagnanem, rezervní bombu hraběte von Staufenberga a i takové rarity jako pás cudnosti královny Viktorie, který mu závidí i sám Ježek. ( Ten tvrdí, že se ani nejedná o zbraň, ale Robin se vždy jen tajemně pousměje.)
Podobně jako u Chuje Armstronga, není vůbec známa Robinova podoba. I co pamatuje Ježek, vždy Robina znal pouze v hávu středověkého loupežníka a potulného pěvce, se svářečským štítem přes obličej. Dalším jedinečným znakem je háro přes celá záda, a takový al-Adam určitě sní o tom, že jednou bude mít taky takové.
Neexistuje zdá se žádná autentická fotografie a pouze několik nekvalitních kreseb.

Poprvé se Fuk setkal s Ježkem v Británii, Ježek zde právě zaskakoval za svého bratrance „Bodlinatého Normana“ v jednom skeči z Monty Python’s Flying Circus. Ještě před začátkem natáčení se ale Robinovou oblíbenou medovinou zpili téměř jako prasata a Ježek pak místo odříkávání duchaplného textu pouze volal „Dinsdale…! Dinsdale…!“ což jak se zdá byla značka whisky nebo neúplná ardesa nějaké hospody. Na oplátku za medovinu Ježek Robinovi osvětlil kvality českého piva a pozval ho do naší vlasti na ochutnávky. To bylo v roce 1970 a Robin tu ochutnává dodnes.

Možná právě proto, že se do ochutnávání tak ponořil, o něm až do poloviny 80. let neexistuje jediná zmínka. Teprve Ježek ho znovu našel, až v roce 1985, v zemliance poblíž hlavního plzenškého pivovarního potrubí. Tou dobou vznikla skupina 6mm a frontman Ježek potřeboval někoho ke hře na dechové nástroje. Robin se jí zhostil hrdě a s hlavou vztyčenou čelil záludným otázkám ohledně hry na flétnu přes svářečský štít.

O airsoftu se Robin dozvěděl až na pokoncertové chlastačce v hospodě U Ježka roku 1990, když mu Chuj Armstrong střelil zlomyslně dávku ze Spandau do trombónu. Robin dělal, že je spíše zaujatý než naštvaný a když mu Chuj důvěřivě podal svůj kulomet na prohlédnutí, Robin s ním rozstřílel Chujovi bicí. Ježek nechtěl zůstat na druhé koleji a sám tehdy ještě manuálním Gattlingem rozstřílel svoji Kytááru. (viz. síň slávy.) Historie skupiny 6mm se tak dočasně uzavřela.

Robin se přidal do Ježkova týmu a začal si opatřovat vlastní zbraň. Následovalo zklamání, protože rotační luk by byl příliš těžký na realizaci a Robin musel trochu nerad zůstat u konceptu foukačky. Výrobou té svojí pověřil tehdy továrnu na odpadní roury WC-Systema a jejich vybavením vybrousil zlatou trubku s vnitřním průměrem 6,000001 mm. Spokojen zaplatil a odešel a protože mu nepřišlo důležité znovu stroje vrátit na původní nastavení, dal tím šéfovy WC-Systemy do rukou nástroj pro pozdější výrobu precizních součástí pro AS zbraně.

Svoji foukačku osadil optikou 2-34 x 96 a byl tak schopen, s pomocí plic trénovaných desetiletým sáním piva přímo z trubky v plzeňské zemlijance, sestřelovat šišky z 250 metrů vzdáleného smrku ba i nízkoletící větroně.

Když byl v roce 2004 založen tým ASP, Robin přijal pozici externího odstřelovače, I když, pokud si chcete šplhnout, říkejte „OdFukovač“.

Často totiž protivníky, které zasáhne Ježkovskou pětadvacítkou ještě odmete zbytkový nápor vzduchu z foukačky. Robinův jazyk je schopen vyvinout kadenci až 350 ran za minutu, a spolu s proudem plastu ze Spandau a Ježkova dvouválcového Gattlingu to vytváří pro protivníky AS Praha opravdu krušné podmínky.

Pokud Fuk zrovna nehraje s ASP airsoft, tak sedí v hospodě U Ježka a klábosí s Chujem o starých dobrých časech. Je to zajímavé už proto, že Chuj nebudí dojem, že by uměl latinsky a Robin zase, že by uměl jakkoliv jinak.

Současnou Robinovu adresu zná snad jedině Ježek a Chuj. Pokud je ale pravdivá část o o jeho pobytu pod Plzní, dá se tušit, že podobné útočiště bude vlastnit i v Praze. Možná je to někde pod Chujovým podnikem, neboť tam prý podobné trubky vedou také…