„Žalud.“
„Sám jsi žalud a bereš si 4“ položil Johny další kartu.
„Teď stojíš, teď taky, a teď jsem vyhrál. Cháchá. A pro zásoby dneska mastíš ty!“
Vinař se pomalu smířil s výsledkem hry.
„Nojo furt, však já se projedu rád.“
„Tyhle teplý jarní rána mi už sakra chyběly“ pronesl Vinař, opřel se do zahradní sedačku na střeše a sklízel karty.
„No, furt to tu nevoní jako u nás na vesnici, ale jsem rád že ta zima konečně přestala“ dodal Johny, rozepnul sako a zadíval se na ranní Prahu. Lehký jarní vánek příjemně chladil a střecha se pod paprsky sílícího slunce pomalu rozpalovala. Po chvíli cvakly dveře nákladního výtahu a k sedící dvojici se přikolébal Adam s Jerrym nesouce velkou dřevěnou bednu s nápisem 13.
„Takže, všichni ustrojeni, snídaně ve stylu „překvapení pana Schwarzenberga“ může začít“ pronesl slavnostně Jerry , chopil se páčidla a jal se otevírat bednu.
„Konečně si žijem trochu na úrovni“ pronesl spokojeně Adam, usadil se na židli.
„Jo, byl to kurva dobrej nápad s tim hradem. Sídla bohatejch politiků bysme měli navštěvovat častějc“ přihodil Jerry a otevřel bednu.
„Takže, máme tu stejně jako ve všech předchozích, 20 lahví prvotřídního portského, hmm, tady nějaký šperky, koukám 10 plechovek kaviáru a halda dalších krámů“ čtveřice se začala přehrabovat v bedně a klást na stůl luxusní pochutiny.
„Zlatý šperky, hadry, to přeci nežerem“ vyhodil Adam část obsahu bedny přes okraj střechy. „Tady ňáká dřevěná krabička se zlatou píšťalkou, zkrátka halda píčovin. Hmm, ani to nepíská. Pryč s tím.“ zahodil Adam zbytek nepoživatelného obsahu bedny kamsi pryč. Zahřmění z dáli a temným mračnům na obzoru nikdo příliš pozornosti nevěnoval.

Johny se opřel„Hmm, teda žijem si tu jako králové, ale jako by to furt nebylo ono. Něco tomu chybí.“
„Něco tomu spíš přebejvá!“ Jerryho pohled padl na kontejner stojící v opačném rohu střechy hotelu. „Tenhle puch bych si odpustil, ale co naděláš.“ ohrnul nos Adam.
Jerry odložil skleničku a postavil se„Jako pánové v tomhle já žrát nebudu. Vždyť je to jak z chlíva. S tim se něco musí udělat.“
„Ser na to. Vysvětlovali jsme mu to už mockrát. Prostě si prostě říct nedá.“prohodil Johny.
Jerry si ale už natahoval gumové rukavice a za chvíli už kontejner stál v opačném rohu střechy.
„Teda to je hnus. Od tý doby co vykrad ten sexshop smrdí mnohem hůř než předtím.“ Posadil se opět Jerry a vítězně se usmál. Z kontejneru se ozvalo říhnutí a ven se na znamení odporu vykutálela umělá, značně opotřebovaná, vagína.
Čtveřice už chtěla pokračovat v jídle, ale vítr se otočil a zápach semenem nasáklých cigaret je div nesrazil ze židlí.
„Kurvadopíči! A takhle to je pořád. Vždycky se otočí vítr a jseš tam kde jsi byl.“ Odvětil Johny. Jerry se ale vzdávat nehodlal „Dnešní ráno si zkazit nenechám! Poďte mi helfnout.“ Vinař a Johny vstali.
V následujících okamžicích byl kontejner přivázán na rezervním lanem výtahu k hromosvodu, roztlačen po střeše a svržen přes její okraj. Adam celé divadlo pobaveně pozoroval. Ovšem jen do chvíle kdy se ocelové lano napjalo, a železný kontejner nabírající rychlost proletěl Oknem o pár pater níž. Následovala silná rána a zvuk, připomínající štípané dřevo a spousty rozbitého skla.
„Nechcete mi doufám říct, že jste ho mrskli zrovna do toho patra, kde máme všechny ty ostatní bedny s portským?“

„Aby soustruh do vás, zasraný kuřbuřťi!“ Krysa stál celý zmáčený uprostřed místnosti na plné rozlitého vína a do převrženého kontejneru vracel promáčené pánské časopisy a plastikové náhražky ženského přirození. Mžoural a vypadal čerstvě probuzeně.
„Koupeš se tu ve vínu a ještě se ti to nelíbí“ poznamenal Jerry.
„Každopádně to teď  chce vyrazit sehnat nový porto. Nerad bych se vrátil k nedostatkovému způsobu života. Nehledě na to, že stejně nemáme co lepšího na práci“. Prohlásil Adam.
Za několik minut už seděli všichni oblečeni a v plné výzbroji v obrněné tatře a uháněli městem. Tedy všichni krom na Vinaře, který poslušně vyrazil pro základní zásoby do sámošky kamsi do Horních Počernic. Adam s Johnym leštili italské rapíry, stylově ladící k černým koženým kabátům a Jerry řezal zatáčky v rytmu Heavy metalu linoucímu se z reprosoustavy na korbě. Krysa, navlečen v izaelské taktické vestě se zelenou rádoby kuchařskou čepicí na hlavě, skládal napošesté neúspěšně Galila, ze kterého mu při ranním letu vypadla jakási klíčová součástka. Nejdřív se ji snažil nahradit upilovaným análním kolíkem, ale poté se zklamaně vrátil k osvědčené trombónové perkusní předovce s bajonetem, doplněné automatickým Glockem.
„Chce to trochu zapřemejšlet. Všecko dobrý portský z krámů v okolí jsme stihli zpracovat ještě před koncem zimy“ nadhodil Jerry.
„Zkusíme Makro na čerňáku. Maj tam velký sklady a ještě jsme tam nebyli.“ rozhodl Johny a dál se bavil chroupáním papriky do rytmu hudby.
Rozjetá Tatra si klestila cestu ulicemi a jelikož zombií přibývalo, bylo všem jasné, že v této části města bude ještě dost nevyrabovaných zásob.
„Dopravák, vole, sejmi ho!“ strhnul Johny jednou rukou Jerrymu volant a na čelním skle se rozcákla hlava v policejní čepici. „A hned mám lepší náladu!“ pochválil se Johny.
Tatra řítící se osmdesátkou smykem sjela ze silnice a pokračovala dál, přes stánek se zmrzlinou, dav zombií až nakonec projela zdí supermarketu, v němž se ji Jerrymu konečně podařilo zabrzdit.
„Znamenitě. Ven z tohohle bordelu couváš ty!“ obořil se Jerry na Johnyho.

V supermarketu byla černočerná tma. „První jdeme my s rapírama, střílet se začne až to nebudeme zvládat.“ Prohlásil Adam a těšivše se jak předvede své šermířské umění, zaujal s Johnym první místo ve formaci. Krysa zalitoval že si rapír zapomněl doma, napřáhl předovku s bajonetem a kráčel za nimi. Formaci tradičně uzavíral Jerry s BARem, tlačící nákupní košík. Urazili takto asi 50metrů chodbou, během čehož si Adam s Johnym patřičně pohonili své šermířské ego, stylovým rozsekáním několika zombií, načež jim došlo, že světlomety tatry už prostě dál nedosvítí a jelikož nikdo neměl baterku, vrátili se zpět.
„Takhle by to dál nešlo, chásko studovaná!“ Krysa vzal kanystr s naftou, polil jí kus látky namotaný na bajonetu předovky a stvořil tak provizorní louč. „Co vy byste dělali bez dělnický třídy.“
„Tyhle nákupní centra přece mívaj vlastní záložní generátory“ zamyslel se Johny.
Krysa se na něho obrátil a zamračeně dodal: „Jo, ale nikdo nevíme kde, takže buďte rádi, že máte mě a mojí louč“ otočil se a frajersky zamával napřaženou předovkou. Při tom mu kapající nafta z louče ukápla na kabát. Kožený kabát, který krysa ten den krysa naimpregnoval vepřovým sádlem vzplál jako fakule a tak tak že ho ze sebe zasažený stihl strhnout. V tu chvíli si ale rozpomněl že v kapse zapomněl podomácku vyrobený útočný granát a mrštil kabátem za nejbližší roh. Následovala ohlušující exploze, která všechny přítomné ohlušila a odhodila hezký kus zpět. Papundeklové stěny supermarketu se rozletěly a z nově vzniklého otvoru se začaly okamžitě řinout zombie. Jerry, který se vzpamatoval první vyskočil na nohy a sevřel spoušť BARu. Silné střelivo začalo trhat těla běžícího davu. Bylo na čase. Zbytek skupiny ležel odhozen na zemi. Johny s Adamem před sebou v leže šermovali rapíry a nad hlavou jim svištěly střely BARu. Krysa, ležící v čele skupiny obratně uťal bajonetem hlavu první zombii, která se prodrala přes kulometnou podporu. Adam na tom tak dobře nebyl. Rapír se mu zasekl v žebrech namakaného atleta v softshelové bundě a ne a ne ho z něj vytáhnout. Johny ve snaze kamarádovi pomoct se ohnal svým rapírem nebožtíkovi po hlavě, ale prorostlý, houževnatý atlet do rány napřáhl ruku a Johnyho rapír se nešťastně zasekl kdesi v zápěstních kůstkách. „Kurva, ten je tuhej. V těch filmech vždycky vydrželi mnohem míň“ zaklel. Jerry měnil první zásobník a jediná akce schopná osoba – Krysa zrovna utopil bajonet předovky hluboko v panděru nejbližšího tlouštíka. Po neúspěšném pokusu ho vytáhnout neváhal a stiskl spoušť. Sekané olovo rozmetalo horní polovinu buřtova těla do okolí a stejně tak i několik zombií stojících a ním. „Má páru, holka!“ zazubil se, neboť jediným jeho výstřelem dav podstatně prořídl. Předovku odhodil na záda, vytasil glocka a krátkou dávkou prokropil šlachovitého vazouna ze kterého se Johnymu s Adamem nedařilo vytáhnout rapíry.
„Už tu sračku nechci ani vidět“ zařval Johny, mrštil rapír do oka nejbližší zombii a zajel rukou do stehenního holsteru. Vytáhl makový koláč. Nezaváhal a bleskurychle tasil z opaskového poudra. Bohužel, vytasil bagetu. „Do psí prdele!“ zaklel a mrštil bagetou po nabíhajícím jezevčíkovi, kterého za pár sekund spláchla dlouhá dávka z krysova glocku. Adam mezitím nasadil pažbu ke skládacímu mouseru C96 a systematicky odklízel nejbližší zombie. Dav řídl, Johny dlabal koláček a rozhlížel se po nějaké zbrani.
Náhle ho do očí praštila moderní automatická brokovnice ruské výroby. Krysa totiž ve střeleckém amoku poslal dávku do nejbližší vitríny, vedle které Johny stál, shodou okolností od obchodu se zbraněmi. Byla to láska na první pohled. Johny zalezl do obchodu s začal na brokovnici šroubovat kolimátor, nabíjet zásobníky a dělat další spoustu volovin, neboť viděl, že Jerry konečně přebil BAR a zbylá trojice si tedy poradí.
Ověšenou brokovnici zhoupl do ruky, do vedlejší vitíny na sebe udělal pár drsnejch pohledů a skupina mohla pokračovat v postupu.
Krysa skočil do tatry pro mohutný kanystr s naftou, jako knot posloužil zbytek vybuchlého kabátu a celé to umístili do nákupního vozíku. Pojízdná louč byla na světě.
Procházeli supermarketem. Krysa v izraelské vestě nadité prodlouženými zásobníky do glocka hrdě držel přední místo a přesnou střelbou likvidoval oživlé maso. Před regálem s likérovými víny Krysa stylově přiložil glock k hlavě poslední zombie, pronesl větu ze známe Schwarzennegerovky a halou supermarketu se ozvalo tiché „cvak“. Krysa nechápavě pohlédl na zásobník, čouhající z glocka. Byl lehce ohnutý, na spodu odřený od betonu. Hlavou mu prolétla vzpomínka na balkón v horním patře jejich pražského bytu.
Zombie se prudce ohnala zkrvavenými kostnatými pařáty po krysově paži.
Johny instinktivně stiskl spoušť a brokovnice u jeho boku sebou několikrát trhla. Kusy mrvoly se rozlétly obchodem společně s haldou sřepů. Vzduchem zavonělo silné červené víno.
„Výborně! Táhnem sem přes půl Prahy a ty rozstřílíš jedinej regál s portským v okolí.“
Johny zklamaně mlčel.
„Slyšeli jste to?“ řekl Adam a podrbal se nejistě v rozkroku. Halou ozval ženský výkřik. Adam spokojeně prohrábl ochlupení, Jerry ulízl kštici a skupina zahájila přesun do místa výkřiku.
„Tady jsme, pomozte nám!“ Za mříží obchodu s oblečením seděla skupinka několika pohledných dívek a pár chlapců, věkem lehce pod 20. Dívky byly oblečené ve slušivých šatičkách vysoce značkové módy, chlapci povětšinou v teplákových soupravách nadstandartních velikostí se spoustou nápisů s nezbytnými kšiltovkami s přežehleným kšiltem. „Nojo, zlatá mládež.“ procedil Krysa. Před mříží obchodu se tlačilo hejno chroptících zombií.
„Serte na ně. Oni by se na vás taky vysrali.“ zkusil krysa říct něco na odpor, ale skupina už byla  rozhodnuta.
Adam zaujal tvrďácký výraz, Jerry nahodil černé brýle, Johny odložil sušenku a Krysa rozmrzele sklopil zrak. Nepřipravené zombie na volném prostranství padaly pod dávkami z BARu, rozprskávaly se ve smršti broků a ty nejblíže k mříži čistě zpracoval Adamův mouser.
„Děkujeme. Zachránili jste nás od jisté smrti.“ vypravila ze sebe pohledná vysoká blondýnka a vrhla se Adamovi kolem krku. Jerry s Johnym se hbitě jali utěšovat zbylé přeživší.
„Co s váma, když jste tak neschopný a neumíte se ubránit ani pár schnilejm chodícím mrtvolám“ zvolal Krysa, kterému bylo už jasné bude situace pokračovat.
Blondýnce se ale jeho přístup nelíbil: „Náhodou, my jsme se snažili. Opevnili jsme se v tomhle supermaketu a žili tady až do teď, ale pak došla všechna nafta do generátoru elektřiny a ty zombie se nějak dostaly přes otočné dveře.“
„Cháchá! Když ste blbý, tak jste blbý.“ vysmál se krysa, který rozhodně nehodlal utrpět slovní porážku.
Jerry vrazil Krysovi do ruky vozík s kanystrem „Na, nezdržuj, vem vozejk a sviť“.
Johny se pokusil změnit téma. „Kde je ten generátor?“ zeptal se nejstaršího floutka z mužské části skupinky v růžových šortkách.
„Tam vzad…“
„Na, chlapci tady máte kanystr s naftou, další jsou u tatry, Krysa vás tam dovede, a nahoďte to rychle, než sem vlezou další zombie!“rozhodl Jerry a mrkl na Krysu, který vrazil nejbližšímu hoperovi vozík a vyrazil i s ostatními směrem k tatře.
Adam, Johny a Jerry se zhostili příjemnějšího úkolu ochrany, nyní již ryze dívčí, skupiny. Dívky vypadaly trochu vyplašeně, ale rychle je rozehřála Adamova jahodová nízkoprocentní vodka, kteroužto děvčatům strategicky nabídl. Zanedlouho již celý supermarket svítil a dívky pozvaly své zachránce na skleničku do oddělení pohovek, které si zvelebili. Řízný rock se linul z luxusní reprosoustavy, slaďoučký alkohol tekl proudem, dívky se oddávali intimním debatám a hoperští floutci zase spánku (čemuž Johny podle situace dopomohl krabičkou rohypnolu a barbiturátů z místní lékárny rozpuštěnou ve správných nápojích). Místní klimatizace hřála na plné obrátky a v supermarketu bylo zanedlouho příjemných 22 stupňů, což dívky kvitovaly postupným odkládáním šatstva. Večer úspěšně pokračoval. Adam vedl zajímavou debatu o něčem nezajímavém s onou vysokou blondýnkou, která začínala být silně připita. Dívka na sobě měla růžové spodní prádlo, a pohled na její dobře vyvinuté vnady celkem spolehlivě přehlušil všechny ty nesmyslné kecy co se z ní linuly.
Jerry se mezitím odebral do vystavené vířivky i s mladší sestrou adamovy blondýnky a jejími dvěma třináctiletými kamarádkami. Stylem světaznalého právníka pozvolna podnapilým dívkám vysvětlil, že vzhledem k ohromné záplavě zombií všude okolo supermarketu odtud nemohou nikdy vyváznout živí a jaká by byla velká škoda kdyby nepoznaly slasti světského života.

Krysa věříc ve svůj neúspěch u žen si rovnou přisedl ke hloučku hoperů cucajících frisco, hledaje ucho, které bude naslouchat jeho hrdinským příběhům z dob airsoftu a kariéry v plechárně. Floutci ho nejprve poslouchali, ale poté co začaly účinkovat barbituráty začínali žvatlat nesmysly a nakonec mu úplně usnuli. To krysu samozřejmě značně popudilo. Hledal si tedy jinou zábavu. Do uší si narval špunty, na oční víčka si namaloval falešné oči a přisedl si k jedné již značně sjeté slečně, která stále něco povídala. To co říkala neslyšel a ani ho to nezajímalo, takže brzy usnul.

Johny si vyhlédl pohlednou nižší černovlásku s velkými stíny, bujnými vnady a roztomilým vzhledem punkové bad-girl. Z květinářství jí přinesl plastovou maketu růže, jejíž květ napustil étherovým roztokem rohypnolu, do pití zamíchal několikero prášků proti depresi načež jí asi hodinu vysvětloval že ona je ta jediná pravá žena na světě a že ji bude milovat až do skonání věků. Akorát ve chvíli, kdy mu dívka, již ve značné euforii, konečně svolila k masáži jejích nahých zad, ozval se halou supermarketu zvuk zvonku. Johny tomu nejprve nevěnoval pozornost, ale zvonek zvonil stále dál a tak si řekl že něco podnikne. Natáhl se tedy ke Krysovi, vytáhl mu špunt z ucha a zařval aby šel otevřít. Spícího vagabunda  sice pronesená věta probudila, ale současně si všiml, že sjetá dívka, vedle které dříve usnul už má na sobě pouze spodní prádlo a líbezně se k němu tulí. Uchopil situaci za pačesy a začal se zdlouhavou procedůrou sundavání zapařené kombinézy, vlastních kalhot, posrávaček a slipů, kteréžto k němu byly značně přirostlé.
„Hej, Adame. Můžeš zajít otevřít? Mám tu teď něco důležitýho.“ zkusil Johny štěstí vedle. Tázaný už už formuloval odmítavou reakci, když tu jeho půvabná, již téměř nahá slečna vyskočila z pohovky, kde spolu leželi, a nadšeně pronesla „Jasně že půjdem otevřít!“ chytla Adama za ruku a táhla ho ke dveřím. Ten ještě stihl procedit směrem k Johnymu něco o kazišucích a chtě nechtě kráčel k velkým otočným dveřím vedoucím do supermarketu. Johnymu s Jerrym pomalu začínalo být divné, že mají supermarkety zvonek a napjatě pozorovali co se stane.

Dívka otočila dveřmi a v nich se objevila nevysoká zombie v otrhané džínové bundě. Na nohou měla potrhané armádní kalhoty a těžké okované boty, ze kterých odpadávaly kusy čehosi co vypadalo jako zaschlý mozek. Kolem pasu měla postava řetěz a na něm zavěšené prázdné lahve od benzolu. Děsivý škleb v obličeji umocňovala poleptaná kůže a dva propadlé důlky, v nichž možná někdy bývaly oči.
V ruce držel příruční dvoutaktní štěpkovač na dřevo.
První se vzpamatoval Adam: „Hovno! Ten vypadá jak Hanz za sto let!“ osazenstvo propuklo ve smích.
Zombie chytla blondýnku u dveří pod krkem, jediným úderem paže roztočila otočné dveře jako větrník. Nebohou dívku do nich narvala jako do mlýnku. Dveře se se skřípěním zadrhly a z dívčina sexy těla zbyly zkrvavené kusy roztahané po dveřích.
Všichni strnuli.
Postava zombie zahřímala na celou halu:
„Doneslo se mi, že je tady dneska pitka. Nějak jste mě asi zapomněli pozvat, tak jsem se pozval sám. Mimochodem moje jméno zní Zombie zlý strýc Hanz a řeknu vám jenom jedno:  dneska to tady bude kurva vostrý.“
Pohodově laděná oldschoolová vypalovačka od AC/DC se změnila v ten nejrychlejší doom napalm death metal o hlasitosti silně nad povolenou normou.
Děvčata rázem vystřízlivěla a začala ječet.
Zombie zlý strýc Hanz si to namířil rovnou k vířivce.
První se vzpamatoval opět Jerry. Natáhl trenky, rychlým skokem vylétl z vířivky a zamířil k baru. Střelil panáka, a teprve když mu 70% režná sdělila že se mu to skutečně nezdá, zamířil k BARu.
Zombie zlý strýc Hanz se v témže okamžiku mohutně odrazil, prolétl vzduchem a dopadl do vířivky přímo na místo, kde před vteřinou seděl Jerry. Dívky na něj zděšeně pohlédly a zakryly si ňadra. Voda ve vířivce zčernala a začala se vařit. Zombie zlý strýc Hanz je popadl za vlasy a přidržel ve vařicí vodě, dokud nebyly rudé, jak čerstvě uvaření raci. Poté uchopil tu nejmladší, stáhnul kalhoty, a netknutou dívku poprvé a naposled v životě zplenil. Zbytky těla poté odhodil do zčernalé vody.
To už promluvil Jerryho BAR. Silné náboje se o rozpadající se tkáň zastavovaly a Zombie zlého strýce Hanze nápor energie odhodil několik metrů zpět.
Krysa, vidouce situaci na sebe přitiskl tulící se nahou dívku, jednou rukou hmátl po glocku a vyslal dlouhou dávku. Zombie zlý strýc Hanz vytasil katovskou chňapku a vystřelil ji po Krysovi. Ten již nestačil uhnout a katovská chňapka se zasekla do hlavy děvčeti, které se Krysy křečovitě drželo. Jerry mezitím přebíjel BAR. „Fofrem do tatry!“ zavelel Adam, chytl nejbližšího podnapilého floutka jako živý štít a ustupoval směrem k tatře. Zombie zlý strýc Hanz jediným úderem rozemlel lebku nejbližší dívce a hnal se za nimi. Dívky, které místo útěku z většiny histericky ječely cestou nacpal do svého štěpkovače, čímž je v mžiku proměnil v krvavou kaši. Když se už nezbývala ani jediná, halou zahřměla Johnyho saiga. Neustávající smršť olověných broků prohodila Zombie zlého strýce Hanze několika skříněmi a získala skupině pár cenných sekund na útěk k tatře. Adam zamířil svůj mouser a přesnou střelou na 50metrů rozstřelil kanystr se zbytkem nafty. Výbuch odhodil Zombie zlého strýce Hanze na druhou stranu budovy, ale skupina už začínala tušit že tenhle boj nemůže skončit vítězstvím. Zombie zlý strýc Hanz opět vstal a strašnou rychlostí se rozběhl proti skupině…

….

Vinař, vyrazivší na nákup, zatím vedl svojí oktávii uličkami Horních Počernic. Zombií bylo v této části Prahy opravdu poskrovnu. Krom prodavačky v samoobsluze vlastně ani žádnou jinou nepotkal. Byl tím trochu zklamaný, neboť měl škodolibou touhu pomstít se několika nenáviděným sousedům, kteří se mu v jeho, zde prožitých, klukovských letech posmívali za jeho velké pozadí, či se jinak zprotivili. Špekatá prodavačka v obchodě, jejíž hlava napěchovaná šiškou godhaje a následně rozstřelená pětačtyřicítkou mu sice trochu zvedla náladu, ale stále to nebylo ono. Vinař zašel navštívit několik místních školních šikanistů, ale většinou nebyli doma. V základní škole zapíchl do hlavy nenáviděné učitelce velké kružítko a následně ji z otočky uťal úderem velkým pravítkem, ale stále to nějak nebylo ono.
Trochu mu zlepšila náladu čivava se zlatou mašličkou, kterou ulovil na zbytky prodavačky, následně do ní napěchoval štangli lovečáku a finálně ji přežehlil pod kolem oktávky.
Bloumal ulicemi, když tu najednou spatřil potácející se postavu důchodce, kterého dobře znal. Bývalý lidový milicionář penzista Vymazal vlastnil zahradu u fotbalového hřiště. Míče zakopnuté na jeho zahradu vždy nejprve rozstřílel flobertkou a poté demonstrativně napichoval na kůly. V mládežnických letech Vinařovi, kráčejícímu ulicí s magnetofonem na rameni, těšícímu se z nové kazety AC/DC přeťal magič úderem jezdecké šavle a kazetu poté napíchl na kůl a zapálil.
Vinař spatřivše nenáviděného dědka vyskočil z auta ale penzista zahnul za roh, a po krátké dávce z automatické zbraně přestal existovat. Vinařovi ihned došlo, co se stalo. Luxusní sídlo ve vedlejší ulici patřilo rodině Kratochvílů. Sídlo bylo obehnáno betonovou zdí z níž čněly kulometné věže automaticky rozpoznávající zombie. Vinař už se chystal odejít. Když tu spatřil mladého blonďáka s nagelovanými vlasy, módním oblečením, obličejem plným make-upu a velkými sluchátky stylově zavěšenými kolem krku. Společnost mu dělali 2 nabušení mladíci, oblečeni stylem zlaté mládeže moderní doby. Vypadali, že něco hledají a stále se snažili zapískat, což se jim zjevně nedařilo.
„Hej, ty, umíš pískat? Ztratila se nám čivava.“ ujal se slova blonďák.
Vinař se začervenal a hledal po kapsách nějakou výmluvu, ale nic tam nebylo. Nahmátl pouze jakousi malou píšťalku.
„Neumím, ale jestli chcete, můžu vám dát tedy píšťalku…“

….

„Zmizel?“ nadhodil Adam.
„To určitě. Třeba si řek, že si dá pauzu, než nás dodělá.“ zapochyboval Jerry.
„Držte huby, určitě tu někde číhá“ znejistěl Krysa.
„Hele, kurva, co nás tady drží?“Johny skočil za volant tatry a za pár sekund se už všichni řítili pryč z místa zkázy.
Nikdo nemluvil.
Jenom kdesi v dálce směrem na počernice zaduněla mohutná rána a vyvalil se hřibovitý oblak dýmu…