“Pánové, plán je jasnej” pravil Adam a pohladil si roztřepený plnovous. Stál uprostřed místnosti, která kdysi bývala jeho obývákem. Teplota v pokoji dosahovala příjemných 21 stupňů nad bodem mrazu. Už několik týdnů pálilo slunce a rekordní sněhová pokrývka zmizela stejně rychle jako se objevila. Stinnou stránkou zlepšujícího počasí byl zápach, který stoupal z hory prázdných plechovek od fazolí, gulášů a dalšího odpadu, který obklopoval čtyřpodlažní budovu ze všech stran.

Hanz se drbal ve vlastním zanedbaném fousu a souhlasně přikyvoval, pohledem zkoumaje leták, který našel Vinař s Adamem na poslední výpravě za alkoholem.
Krysa, který močící na balkóně právě proudem výměšků pronásledoval chlupatého pavouka, otočil hlavu. “Hej vy kopulacechtivá chátro, já chci taky vědět o co jde!” Jerry po něm hodil prázdnou plechovku od piva, potom než mohl Krysa vhodit odpadek zpátky do pokoje bleskově přiskočil ke dveřím balkónu a rázně je zabouchl. Špindíra zabušil na okno a jeho pohled se změnil z rozzlobeného na výhružný. Rozhalil ještě nezapnutý poklopec  a začal k nepoznání špinavým pohlavím plným vředů a slepeného ochlupení mávat proti sklu s jasným sdělením, že nepřestane pokud nebude vpuštěn. Adam mlčky přistoupil k ovladači a spustil rolety.
“Abychom se vrátili k tématu”, řekl Hanz, když Jerry konečně přestal dávit “je tady návrh na kompletní přesun základny vzdušnou čarou cirka o 5 kilometrů směrem k centru města”.
“Přesně tak” potvrdil Adam. Vinař od něj převzal prospekt a pokračoval: “Jak je vidět na fotkách, jedná se o pětihvězdičkový hotel o 25 poschodích, s bezpečnostními vstupy, protipožárními dveřmi, a veškerým komfortem. Je tam sauna, bazén, podzemní garáže plné vozového parku nejvyšší třídy ale hlavně, bude tam velký záložní generátor. Když bude napájet jenom pár pater a řekněme výtah, stačí nám přistavit cisternu s naftou a máme klidně na půl roku vystaráno o vše co na elektriku. Vzhledem k tomu, že se ke generátoru určitě bude vázat i ohřev vody, znamená to po několika měsících horkou sprchu.
“Uděláme to jednoduše” řekl Hanz. “Kdo je pro, ať zvedne ruku.” Hlasování bylo jednomyslné. “Dobrý. Pusťtě Krysu, nevidím důvod proč s tím otálet. Část tady zůstane a začne balit co je potřeba, druhá část vyrazí plně vyzbrojená k hotelu a projde ho odshora dolů. Určitě tam bude plno zombíků.” “Dobrej plán” souhlasil Jerry. “hlásím se do hotelový skupiny, už sem si dlouho nezastřílel.” “Jedu taky” ozval se Vinař”. “A já taky” dodal Adam. “Znám to dobře v okolí a nechci tu bejt až vyleze Krysa z balkónu pro případ, že by to svoje nářadí ještě neschoval.”

“Kampak to sahá má ruka šmátralka” řekl pomalu Adam, když z kapsy své belgické kamuflážní blůzy vytahoval věrnou .45 Colt. Uklidil ji do koženého podpažního pouzdra, které měl přes lehkou neprůstřelnou vestu zelené barvy. Přes rameno si zavěsil zkrácenou verzi světoznámé pušky FN FAL s prodlouženým zásobníkem na 30 nábojů. Jerry v portugalské košili, rovněž neprůstřelné vestě a s kulometem MAG už stál na chodbě, a rovnal si červený baret na hlavu. Chrániče loktů a kolen sice k celkové vizáži příliš neseděly, ale ukázaly se jako vysoce praktické. Vinař v lehké kožené bundě a s SA58 do skupiny stejně příliš nezapadal. “Fakt, na čištění uzavřenejch prostor ste partička k pohledání.” poznamenal pedantsky Hanz. “Až začnu střílet, bude z každého uzavřeného prostoru prostora otevřená” odvětil Jerry a potěžkal MAG. “Zase pomalu, nezapomeň, že v tom pak budem bydlet.” “Nojo, pán musí pořád šťourat” zabouchl Adam dveře.

“Co to mělo bejt ty sólobobře!” vyjela z terasy nemytá Krysova hlava pokrytá vousem pěti barev. Jen sem se slušně zeptal vás podřadnejch pičohledů o čem je řeč a zavřete mě na balkóně.” Jak křičel, kusy zaschlých fazolí mu odlétaly od vousů přes půl pokoje. “Sklapni nezavrze” odvětil Hanz a ve zkratce mu vylíčil obsah celé předchozí debaty. 
“A proč se jako stěhujem, já nikam nechci, mě se tady líbí” odvětil nevrle hlodavec a s otevřeným pivem a zapálenou cigaretou sebou hodil do převráceného kontejneru na směsný odpad, který mu sloužil jako obývák, jídelna a ložnice. Majetnicky objal jeden z polštářů, což v jeho mluvě znamenalo pytel s ohmatanými porno časopisy. “Protože se podívej jak to tu vypadá!” rozhodil Hanz zhnuseně rukama po vybydleném obýváku, šermujíc přitom ve vzduchu se zalamovací brokovnicí, se kterou v posledních týdnech v podstatě srostl. “Já něco snesu, ale tohle, tohle milej zlatej okundunezakopňousi, už je jak u cikánů.” “Hovno, vždyť je tu na mý poměry čisto, to jen vy metrosexuálové furt remcáte” “Hele, špínomrde, na tvoje měřítka sere pes” “Ostatní už ten hotel čistěj a my zatím zabalíme, co tu zbylo užitečnýho a přesunem se tam.”  “To tě chci vidět borče jak mě přinutíš něco sbalit!” “Nemusíš s náma, jestli se ti to příčí” odvětil klidně Hanz.

“Tak to je monumentální vy moje prdelky” pronesl Jerry, když zelený Land Rover projel před hotelem. Masivní prosklená stavba odrážela prudké jarní slunce i přes to, že okna už měsíce nikdo nemyl. Jerry objel kolem rohu budovy a sjel do podzemní garáže, kde zastavil před hlavním vchodem vedoucím k recepci.
“Hele, a jdou k nám hosti” Skupina zombifikovaných turistů přicházejících od vjezdu do garáží pocházela zřejmě buď z Ameriky nebo z některého Afrického státu, neboť i přes bledé mrtvolné vzezření byli černí jako boty. “Pánové ta věc je snad samonaváděcí” řekl Adam když první výstřel z jeho FALky roztrhl nejbližšímu černoušovi hlavu. Zombiekafr se zatřepotal a padl. “Víte jakej je rozdíl mezi černochem a kýblem sraček?” křikl Jerry a MAG i Vinařova SA58 několikrát zapráskaly. Skupinka šla k zemi rychleji než v béčkovém filmu a trojice se vydala to temných hlubin hotelu.
O několik hodin později bylo vrchních 5 pater věžáku zcela zombieprostých. Pro přístup bylo ponecháno mimo nákladního výtahu jen jedno požární schodiště, a do všech pater vedoucí těžké ocelové dveře byly zabarikádovány. Jerry si klidně opřel MAG o zeď a v tlustých rukavicích začal mrtvé a jejich kusy házet z balkónu. Krvavé šmouhy na koberci ho netrápily, postarat se o ně bude čas později – kriticky se na jednu zahleděl – asi půjdou i s kobercem.. “Všichni sem nahoru” ozval se Adam, který vyklízel patro nad ním. Jery mrštil z balkónu poslední japonskou turistku, kterou odstřelil v jednom sprchovém koutu – byla mladá a za živa to byl kus, ale jak Jerry zaregistroval, orientálci mají prostě jiný vztah k vyholování intimních partií – a s pistolí v ruce se vydal o patro výš. Adam, s pistolí v ruce a FALkou na zádech stál před rozměrnými prosklenými dveřmi vedoucími na střechu. Z druhé strany na ně bušil zombie oblečený v hotelové uniformě – asi číšník. Jerry zamířil a Adam s přikývnutím dveře otevřel. Hvízdla kulka a odervala pinglovi vršek lebky. Zbytek těla temně krápnul o podlahu. To už se připojil i Vinař a společně vyšli na střechu hotelu. Vše bylo jako na letáku. Voda v bazénu byla pravda poněkud zkažená, a těsně pod hladinou se vznášelo ohlodané tělo, ale dlouhý krytý bar se táhl po celé délce terasy a byl jakoby před otvíračkou. Přes prosklené dveře bylo vidět množství láhví s alkoholem, velký zahradní gril a podobné hračky vyšší společnosti. “Tady se mi bude líbit” poznamenal Vinař. “Už přesně vím, kam postavíme naše DŠKáčko..”
O deset minut později se nadšeně usadili na sedadla Land Roveru. Jerry nastartoval, protůroval motor a vyrazil ke skloněnému výjezdu z garáže. Projel těly černých turistů a Rover ladným obloukem vylétl na parkoviště – přímo do hromady těl, napadaných z balkónů ve vrchních patrech hotelu. Jerry ještě v poslední chvíli rozeznal pubické ochlupení `své` japonky, pak se automobil zamotal do polámanýách těl, nárazem se převrátil a jeho osádka se rozlétla po  okolí.

Už se stmívalo, když otlučený Land Rover zastavil v krytých garážích chodovského sídla. “Jak se dařilo” zeptal se navrátivších Hanz. Adam, s kusem nahnilého mozku na hlavě a s  prodřenou neprůstřelnou vestou se na něj naštvaně podíval, přistoupil k nejbližší krabici s alkoholem a pořádně si přihnul z láhve skotské.
“Bylo to místy dost tuhý” zahuhlal Jerry ořes cigáro v koutku úst, snažíce se nemyslet na převracené vozidlo. “Ty negři na začátku byli dobrý, ale pak tam bylo spoustu japončíků, a jak sou prťavý, strašně špatně se trefujou, navíc se i rychlejc pohybujou…” otřásl se a přemýšlel jak historku vymyšlenou jako krytí potupné nehody věrohodně zakončit. Převzal od Adama láhev, loknul si a podal ji Vinařovi “ale dali sme to, plechy na Roveru vyklepáme a bude jak novej…” – “plechy kde..?” “…a není ani potřeba ani moc úklidu…” “Neřikej to slovo nebo tě odprásknu” ozvalo se z hromady nepořádku kde se Krysa právě ukládal k odpočinku. “Jaktože tam chrápe?” “Protože nikam nechce. Jeho slova” “Ať si nechce, nenutíme ho. Co jinak, máme všechno připravený? Můžem klidně vyrazit už teď” “Co si beru já je tady” ukázal Hanz na velký plechový kufr k přepravě zbraní. “Spaska, pár dalších bouchaček, železná zásoba munice. Na vaše propriety já seru.” “Paráda” pronesl Vinař “a proto sme se tim hotelem řítili jak kreténi, abysme tam stejně jeli zejtra.” Za všeobecného mrmlání se skupina rozešla, Adam znovu uzmul už poloprázdnou láhev, a ostatní ho, ať s pivem či ostatním následovali.

Den 96.

Dalšího rána se Jerry probudil kolem deváté. Ležel v obýváku na vojenské celtě, prázdnou láhev od ginu pořád v dlani. Otevřenými dveřmi mu do obličeje foukal studený vzduch z chodby. Když mu došlo co znamenají otevřené dveře, byl rázem ještě o několik odstínů bledší, než předtím působením kocoviny. Zvedl se na loket a očima přejel kolem sebe. Zombie pošťák uprostřed místnosti se díval přímo na něj a natahoval se na něj pahýlem ruky, ze které koukala bílá přeražená kost. “Kurva!!” zařval Jerry a začal se sápat po pistoli v pouzdře na opasku. Pravděpodobně to bylo leknutím, ale jako na potvoru nešlo rozepnout. Naštěstí pošťáka brzdila polovina jezevčíka, kterou měl zakousnutou v lýtku a teď s ní roloval koberec. Zazněl ohlušující výstřel z brokovnice a mrtvole explodovala hlava. “Pošťák zvoní vždycky dvakrát” křikl z kuchyně Hanz v trenýrkách a přidal výstřel i z druhé hlavně. Tentokrát zasáhl do břicha a po pokoji se rozlétly vnitřnosti. Výstřel všechny probudil, Vinař, který se vypotácel z ložnice s čezetou v ruce prohlédl chodbu a přibouchl dveře, které kdosi večer zapomněl zavřít. “Ty vole takový šoky po ránu” postěžoval si Krysa, kterému smrdutý obsah střev ohodil kontejner. “Ale aspoň pěknou omítku sem pořídil, zelenohnědá to je taková sympatická barva” ohodnotil znaleckým okem svůj příbytek. “Tady už nevydržim ani minutu” povzdechl Adam, sledujíc s pistolí v ruce mrtvolu uprostřed pokoje.

Na stěhování už byla potřeba vozidla dvě. Jerry s Adamem seděli na předních sedadlech teréního vozu, který vibroval hlasitou hudbou z přehrávače, a zbytek, čítající Vinaře a Hanze se vezl v armádní Tatře, ukradené před nedávnem z vozového parku ve Kbelích. Šestinápravový náklaďák s lehce pancéřovanou skříňovou nástavbou, původně určenou jako štábní, byl napěchovaný vším hodnotným, co se skupině podařilo najít v poslední době. Převážně tedy nejdražším alkoholem a střelivem všech druhů a ráží. V menší míře potom potravinami a armádním výstrojním materiálem. Cesta proběhla bez incidentů. Až na střet Tatry s jedním zombiediskantem, kterého vysoký nárazník doslova rozcákl – při devadesátce některé kusy vylétly dobře 10 metrů nad Tatrovku. Po hodině kličkování mezi opuštěnými auty obě vozidla zajela do garáže hotelu. 
Po krátké konzultaci s manuálem v údržbářském centru byl nahozen agregát a omezen přívod elektřiny na poschodí 21-26. I tak se ale ukazatel paliva pohyboval nebezpečně v červené oblasti ciferníku.

Benzínka na jižní spojce byla poměrně opuštěná. V přiléhajícím McDonaldu se sice dal vytušit nějaký pohyb, ale Vinaře s Jerrym, kteří na místo prokličkovali ve vypůjčené škodovce to nevzrušovalo. Zběžně obhlédli okolí čerpadla a zastavili u žlutého Liazu s cisternou. “Myslim že to máme” pravil Jerry a poklepal dlaní na kovovou nádrž cisterny. “V zapalování zůstaly dokonce klíčky” “Paráda, vydrž, skočim pro pár drobností…” odpověděl Vinař a dobrých deset minut nosil z benzínky stohy pornočasopisů, kartóny alkoholu, čokolád a dalších požitků. Jerryho napadlo doplnit zásobu cigaret a pomohl si i k několika kilogramům nabíjecích baterií a trvanlivému salámu. “Tak mě napadá, co se ještě trošku pobavit?” “Ani na to nemysli, moje prdel zůstane panna” odvětil Jerry. “Ne takhle pobavit ty právníku nemytá…” ohradil se Vinař. “Myslel sem na trochu něco jinýho.” S těmi slovy vytáhl s převráceného SUV golfovou hůl a trhnutím otevřel dveře školního autobusu stojícího vedle čerpadla. Záplava zombiešpuntů se vyvalila ze dveří. “Chochó” pousmál se Jerry a první, zhruba šestileté holčičce ukopl hlavu okovanou botou. Vinař se zatím činil s golfovou holí a malých tělíček utěšeně přibývalo. Třídní učitelka se vypotácela z autobusu jako poslední. Okamžitě zaútočila a Vinař jí s vervou nacpal golfovou hůl rukojetí do oka. Na zemi se sice škubala, ale jen do chvíle než jí těžkou kanadou rozšlápl krk. “Jo, jsou věci který dokážou člověka potěšit” vydechl spokojeně Jerry. “Moje slova. Mno, sednem do cisterny a jedem, co tady.” “Škoda že tu není Adam, tohle by si rád vyfotil” prohodil ještě Vinař, při pohledu na hromadu mrtvých dětí.

“Helemese, dámy a pánové..” “Nech si toho…” přerušil Hanze opírajícího se o zábradlí Adam a nervózně se podrbal v rozkroku “…kdeco bych vojebal a ty tady o dámách…” “Chceš studenou sprchu? Koukni dolů.” Adam přistoupil k zábradlí a podíval se přes okraj. Na parkovišti pod hotelem stál Krysa. Opřený byl o ještěrku, který na vidlicích hrdě nesla jeho kontejner. Jelikož šlo o ještěrku elektrickou, v přívěsném vozíku za ní vrčel naftový agregát. “Tak tomu říkám ekologie” poznamenal Hanz.
“Nakonec sem si řek, že vás oblažim svojí přítomností“ poznamenal Krysa když se připojil k dvojici na terase “Né, že bych za to dal zlámané boa, ale kde máte zbytek?” “Schání palivo, při cestě sme minuli cisternu s naftou.” “S mojí pomocí nepočítejte” prohlásil hlodavec a zatlačil kontejner na stinné místo terasy. O nejbližší zábradlí opřel svoji SVD a vyvalil se do svého nového domova. “Teď sem spokojenej. Škoda, že Adam neumí snášet vejce, z tebe by Hanzi nějaká slanina byla…” “Nedokážeš pomalu ani ohřát fazole, rozhodně ne bez toho aby byly po celym okolí. Tak si nech svoje kulinářský komentáře.” To mi chceš nutit ty svoje buržouzní choutky? To kdybys pracoval v továrně jako slušnej člověk…” “Hele nechte to voba.” řekl Hanz. “Támhle jede naše cisterna.”

Stará Liazka s cisternou na korbě se skutečně blížila směrem od dálniční přípojky. Na první pohled to vypadalo v pořádku, ale kdokoliv byl za volantem, jel poměrně rychle a s náklaďákem házel z jedné strany ulice na druhou. “Maj docela vobsypáno hoši..” řekl Adam, když na cisternu zaměřil dalekohled. Na korbě, na cisterně a dokonce kolem kabiny byli navěšení zombies. Naštěstí si nevěděli moc rady s vysokou rychlostí, a tak jen poměrně neškodně vláli okolo. To se změní až náklaďák zastaví.. “Hej teď jednoho luxusně rozmáz” Komentoval Adam když řidič přirazil bokem ke svodidlům a mrtvolu visící za kliku přerazil v půli. Zbytek těla se pustil, srazil další mrtvolu a společně skončily namotané na zadní nápravě. “Jdem jim dolů píchnout” “Ani nápad” bránil se nápadu Krysa “tu jablůňku očešu pěkně odsud” a nasadil SVD do ramene. Než mu v tom mohl někdo zabránit, práskl výstřel. Kulka proděravěla pneumatiku Liazu a náklaďák se rozkomíhal v zoufalé snaze řidiče udržet ho na silnici. “Ty hovado, jestli trefíš cisternu tak to vybouchne!” “Hele, děvko moderní kultůry, já vim o hořlavosti paliv víc než…” pozvedl Krysa pušku a zavadil vypouštěčem zásobníku o zábradlí. Plechová schrána se uvolnila, a zatímco Krysa překvapeně otočil hlavou zpět, lehce zavadila o okraj terasy a zmizela v hlubinách.

Adam s Hanzem vyběhli ven v momentě, kdy se Liaz, nakloněný na troskách přední nápravy, doplahočil k zadnímu vjezdu do hotelových garáží. Mrtvoly porůznu přichycené na trupu popadaly na beton jako švestky. Prvního, který se začal zvedat na nohy skosila kulka z Adamovy pětačtyřicítky, další dvě se rozcákly po zásahu brokovnicí. V tom okamžiku se rozsypalo okénko kabiny řidiče a ozvalo se několik dalších výstřelů. Za pár vteřin bylo po boji a na zemi zůstalo jen pár nábojnic a několik rozstřílených mrtvol.
“Před chvílí nám normálně bouchla pneumatika, to by voser těhle 20 tun zastavit, to vám povím..” začal Vinař. “O tom si pak nahoře ještě pokecáme, zaručuju vám se pobavíte. Kouknem napřed na obsah tohohle krumplu.” řekl Hanz a otevřel začernalý horní poklop cisterny. Vyvalil se odporný kyselý puch, a Hanz se na poslední chvíli zachytil zábradlíčka na krajích cisterny a nezřítil se z ní dolů. “Tyvole co je to za smrad” zhrozil se Adam. “Teda takhle zevnitř to nesmrdí jako nafta” odpověděl Jerry s rukávem před obličejem. “Vy ste se nedívali co vezete?” “Ne, proč. Stálo to u benzínky, tak co by tam bylo než nafta..” Hanz došel k zadnímu ventilu cisterny a otočil s ním. Pod nohy mu začal vytékat proud zakaleného zkaženého mléka…

O jednu loupeživou výpravu později…

“Kde je náš smraďoch” zeptal se Adam Vinaře, který se právě vrátil s výberem filmů na dnešní večer. On i všichni ostatní se opět poflakovali na obrovské střešní terase nového kvartýru a pozorovali tiché a temné město u svých nohou. Druhá výprava pro naftu se protáhla do večera, ale v garáži teď stál MAN se zásobami na měsíce dopředu. Na grilu se hřály konzervy s vepřovým, ve fritéze prskaly hranolky a kořalka se chladila v lednicích po celé délce střešního baru.  “Ále, šel si dolů pro zásobník, že prej pád z dvacátýhošestýho poschodí s tím nemůže nic udělat..” pohodlně se usadil a otevřel si pivo. “Tak mě napadla taková škodolibost. Trošku sem porouchal přívod proudu k výtahu, myslím, že se seknul někde v mezipatře…