“Dovolíte?” vzal jsem kapitánovi automag a z pouzdra mu vytáhl náhradní zásobník. Závěr pistole vydal zvuk, jako bych nabíjel Dlouhého Gustava.
Booom! Booom!
Dvě čtyřiačtyřicítky vykously do kovu díry jako pětikoruny – oběma do kajuty cákla krev a samopal zmlkl.
Takhle nějak přišel k Automagu hlavní hrdina jedné nejmenované knihy jednoho nejmenovaného autora. Já ji žádnému kapitánovi nesebral, (koupil sem ji hádejte u koho, krabice byla ve skříni hned za Dabl Ídžlem) ale alespoň jsem si pro tuto ohromnou pistol vypůjčil jméno…
Popíšeme si rovnou airsoftovou verzi. Jedná se, boužel, na první pohled o jeden z nejstarších výrobků firmy Marui. Dílenské zpracování je sice na první pohled fajn, ale pistole působí z některých úhlů značně křehce, hlavně když na světle vyvstane fakt, že tělo je složené ze dvou polovin spojených šrouby, což je léta nepoužívaná praxe, dnes už je to jinde. Ústí hlavně se snaží imitovat reálný průměr, ovšem jasně stříbrná hlaveň začíná už dva milimetry od onoho rozšíření a moc věrohodně to tedy nepůsobí. Co bych ještě dodal ke vzhledu…no, asi že výhazové okénko (Okno, s velkým O) se při natažení závěru neotvírá, nemůžeme ale od manuálu chtít zpracování plynovky.
Ve zbrani je kovu co by Chuj Armstrong promluvil, vlastně jen výše zmíněná hlaveň, pár drnčících pružin a šroubů. Co mi ale na konstrukci zbraně vyloženě vadí, je zásobník. Ten je jenom hodně jednoduchý, „trubičkovitý“ a úplně k ničemu. Pro nabití musíte vytrhnout zasobník ze zbraně, stáhnout pružinu, nasypat kule, dávat přitom pozor, aby byly správě cik-cak, snažit se nezavadit o tlačítko které staženou pružinu uvolněje a nasunout jemňounce „zásobník“ zpět. Jo, trochu mě mrzí, že snad všechny ťamanky mají líp postavený zásobník než marujácký AutoMag. Navíc s podáváním to není 100procentní, může se stát, že se natáhne až druhá kule a poslední dvě se nenabijí vůbec. Píše se kapacita 15 ran ale tolik jich na jeden zásobník většinou nevystřelíte.
Když jsme u kulí, zapomeňte na to, že byste z Automagu stříleli něco jiného než 0,12. Dostřel (dolet…) se pohybuje s kulemi 0,20g okolo 10ti metrů, hop jakoby neexistoval. 0,25 jsem sílu odvahu zkusit. Takže dvanáctky, do nějakého průvanu to s nimi není, ale v místnostech se chytíte. Otázka je jiná, a to jestli si toho cíl všimne…
Při koupi téhle pistole je to prostě o stylu, kdo chce navíc i funkci, musí si připlatit za plynovou variantu. A nebo si rovnou koupit samohybné dělo.
Mířidla automagu se usadila na zádech posledního z prchajících Rusů – kulhal a nohavici měl nasáklou krví. Velmi přesně jsem si uvědomoval, že náboje v hromové pistoli jsou těžce přebité; abych pravdu řekl, zajímalo mě, co to udělá. Exploze se prohnala uličkou jako výbuch sopky. Okna zadrnčela, Němci si zakryli hlavy rukama a začali se otáčet nohama k epicentru. “Vau!” řekl Ten druhý. “Vau!” řekl jsem já.
Zasažený Rus neřekl nic, ale rázem už neběžel poslední, přesněji řečeno neběžel vůbec, ale letěl. Ještě přesněji řečeno, letěly některé jeho kusy. Sedm utíkajících přesně korespondovalo se sedmi náboji v zásobníku. Nezávidím údržbě města, až je bude pucovat ze zdí a kandelábrů. V uličce zavládlo ticho.
Hodnocení : 2/10
Adam